Základní informace o gymnáziu:

Gymnázium v České Kamenici s osmiletým studijním cyklem je z pohledu kapacity (cílová kapacita 240 studentů) menší školou. Nachází se v jižní části bývalého okresu Děčín. Je jednou z mála škol v této oblasti, která má ve své náplni soustavnou a systematickou přípravu ke studiu na vysoké škole, čímž přispívá ke zvyšování problematické vzdělanostní úrovně obyvatelstva v tomto regionu. Současná situace představuje jednu z nejnižších úrovní vzdělanosti v České republice. Ve statistikách je v regionu konstatován velmi nízký podíl populace s vysokoškolským vzděláním (v Ústeckém kraji nepřesahuje 9%), což v této příhraniční oblasti znamená jisté omezení konkurenceschopnosti pracovní síly na budoucím trhu práce v EU.

Vzhledem ke specifickým geografickým podmínkám a dopravní obslužnosti je gymnázium v České Kamenici školou tzv. spádovou. Pro vysokou nezaměstnanost v oblasti, která výrazně ovlivňuje mikroekonomiku rodinných rozpočtů, je nabídka možnosti studia a získání maturity v místě bydliště nebo nedaleko od něj pozitivem. Škola od svého založení sídlí v Domě kultury v České Kamenici a částečně (jazykové učebny) také v sousední budově ZUŠ. V průběhu existence školy byly prostory Domu kultury postupně stavebně upravovány a adaptovány tak, aby vyhovovaly potřebám školského zařízení. Na škole nyní působí celkem 16 pedagogů, z toho je 11 žen. V současné době se početně menší pedagogický sbor jeví jako kompaktní a poměrně stabilní kolektiv s převažujícími přátelskými vztahy. V současnosti na škole studuje 150 studentů.

Historie města

Původní osada Kamenice vznikla v zalesněné krajině, kterou už v minulých dobách obývali Slované a lužičtí Srbové. Někdy v polovině 13.století přicházejí němečtí kolonisté a v místě, kde se protíná říčka Kamenice se starou česko-lužickou zemskou stezkou, zakládají osadu Kamenice.

Za vlády Přemysla Otakara II. (1253-1278) byla povýšena na město. ZaVáclava II. (1278-1305) se město stává královským městem. Vzápětí ji však Václav II. věnuje za věrné služby Janu z Michalovic z rodu Markvarticů. Tím se město stává městem poddanským.

Ze 14.stol. se moc zmínek o Kamenici nedochovalo. Jisté je, že v roce 1352 mělo opevněné město vlastní farní kostel. Z roku 1380 se nám dochovala velmi cenná městská kniha, která je jednou z nejstarších městských knih v Čechách (dalšími jsou Pražská a Novobydžovská). Kniha byla založena 27.srpna 1380 a vedena byla až do roku 1516. Dnes je uložena v archivu v Litoměřicích.

V roce 1406 Kamenice mění svého majitele (Hynek Berka z Dubé). Z této doby, přesněji z r. 1416, pochází první zmínka o farní škole, která stávala při chrámu sv. Jakuba, kde se vyučovalo latinsky. Ani Kamenici se nevyhnulo husitské hnutí a město v letech 1423-1430 husitští bojovníci město několikrát obsadili a dobyli.

Roku 1515 Kamenici i s Benešovem a okolními obcemi získává mocný rod Salhausenů z Míšně. S jejich příchodem je spojeno i rozšíření protestanství a všechny farní obce mají své pastory. Protestantské náboženství zapouští hluboké kořeny a přetrvává ještě dlouho po Bílé hoře.

Sedmnácté století bylo pro Kamenici velmi pochmurné. Jednak na ni dolehly boje třicetileté války (1618-1648), kdy byli ve městě několikrát ubytováni rakouští vojáci, kteří zde způsobili v roce 1634 obrovský požár a ještě tentýž rok bylo město vypleněno Chorvaty. Aby válečných útrap nebylo dost, o deset let později, tedy roku 1644, se městem přehnali Švédové. Další pohromou byla četná selská povstání. Město také zasáhly obrovské zničující povodně v letech 1656 a 1677.

Hned z počátku 18.stol. postihla město morová epidemie, které r. 1713 podlehlo během tří měsíců 68 obyvatel. O čtyřicet let později se přihnala velká voda. Také problémy Rakouska postihly město , když za sedmileté války (1756-1763), vedené Marií Terezií proti pruskému Friedrichu II. Velikému, se u nedaleké vesničky pod vrchem Studencem odehrála krvavá bitka v červenci 1757.

Ve 30.letech 19.století se z města stává významné průmyslové centrum, rozvíjí se manufaktury a dílny, zejména textilní.

Odrazem průmyslové revoluce bylo i prudké zvýšení počtu obyvatelstva. Roku 1910 žije v České Kamenici 4971 obyvatel. Ve 20.letech 20.stol. stojí ve městě plno obchodů, hostinců, firem, továren, zejména sklářských (výrobny barev na sklo a porcelán, skelné hutě, rafinérie skla). Dostupné služby jsou vynikající. Česká Kamenice je sídlem spořitelny, tří bank, nemocnice atd.

Bohužel 20.stol. je století dvou světových válek. Za té první (1914-1918) byly ve městě pořádány četné sbírky všeho druhu na pomoc Trojspolku (Německo, Rakousko, Itálie).Po vyhlášení samostatnosti Československé republiky 28.října 1918 nebyli Němci spokojeni se vznikem nového státu, a tak usilovali o vytvoření zvláštní oblasti s německým obyvatelstvem, tzv. Deutschböhmen (Německé Čechy) v čele s dr. R. Lodgmannem. Naštěstí tento záměr nebyl realizován.

Šestého října 1938 navštívil Kamenici Adolf Hitler, město si prohlédl a cestoval dál.

S druhou světovou válkou (1939-1945) je spojen vznik koncentračního tábora Rabštejn, který byl vybudován asi 2 km od města u vesnice Jánská.

Ještě 8.5. 1945 po uzavření příměří byla Česká Kamenice letecky bombardována, ale zničen byl pouze hostinec U Slunce a Dělnický dům. 9.května 1945 byla Kamenice osvobozena 2. polskou armádou generála Karola Swierczewského. 
Po válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a počet obyvatel ve městě klesl více než o polovinu.
Město se po válce příliš nerozvíjelo a díky tomu se nám dochovalo překrásné historické jádro, které nebylo postiženo žádnými demolicemi ani panelovou výstavbou. V roce 1992 byla v Česká Kamenici vyhlášena městská památková zóna.